Historie astrologie

V 6.století př.n.l. se s perskými výboji dostaly do Egypta i babylonské znalosti hvězd, ačkoli staroegyptští astronomové zmapovali polohu mnohých hvězd už dávno předtím, už někdy ve 13.století př.n.l. Například francouzský egyptolog Jean Champollion našel v 19.století v hrobce Ramsese II., který žil zhruba v letech 1292-1225 př.n.l. papyry s tabulkami konstelací a jejich vlivu na lidi, a to na každou hodinu každého měsíce v roce. Věřilo se např. že různé hodiny různými konstelacemi v Ascedentu ovládají různá části těla- a tato astrologická tradice přetrvává dodnes. Tento typ astrologie byl běžný nejen mezi Egypťany a Chaldejci, ale dostal se i do ústní tradice Hebrejců, což patrně podporuje i výrok knihy Sefer Jecira (sepsané na počátku křesťanské éry),totiž že astrologické znalosti nám předal Abraham, který se narodil mezi Chaldejci

Nejstarší dochovaný horoskop byl sestaven pro dítě narozené 29.4.410 př.n.l. jižně od Bagdádu na území dnešního Iráku. Ze starověku se dochovalo celkem asi 205 horoskopů, většinou řeckých. Zdá se, že astrologické znalosti Řeků sahají daleko do minulosti. Filostratos, který psal na počátku křesťanské éry, nám sděluje, že v Řecku znali astrologii už v roce 1184 před naším letopočtem. Thálés podobně jako většina řeckých astronomů popsal Zemi jako kouli a určil poměr průměru Slunce vůči jeho zdánlivé dráze.

Astrologie se přehnala přes celý řecko-římský svět a zasáhla všechny národy, všechny lidské rasy, typy i společenské třídy, všechny vládce, učence, chudé i bohaté, zaplavila i lékařství, botaniku, chemii (prostřednictvím alchymie) i mineralogii a zaujala ústřední polohu mezi "mysterijními náboženstvími", zejména v mithraismu.

Tradiční astrologie měla čtyři odvětví: astrologii mundánní (světovou, zabývala se společností a vůbec světem jako celkem, sem spadaly předpovědi počasí, sklizně, epidemií, politiky a válek), astrologii nativity neboli natální či radixovou (astrologie narození, zaměřuje se na povahu a charakter jedince na základě okamžiku narození), astrologii horární ( astrologie dotazovací, která hledá odpovědi na základě horoskopu sestaveného pro okamžik, kdy byla položena otázka) a astrologie elektivní (neboli astrologie volby- snaží se hledat co nejvhodnější okamžik pro nějaký čin nebo podnik)

Základní astrologické dílo klasického starověku napsal ve 2.stol.n.l. Řek Klaudios Ptolemaios. Stal se profesorem v Alexandrijské knihovně, v nejproslulejší instituci vzdělanosti za klasických dob. Byly doby, kdy v ní bylo uloženo na 700 000 papyrových svitků, které byly pečlivě zapsány do katalogu.
Při velkém úpadku vzdělanosti, který nastal v západní Evropě v prvních století křesťanské éry, žádná věda nebyla zapomenuta důkladněji než astrologie. Aby totiž mohla vzkvétat, potřebovala knihy, nástroje, astronomické tabulky a přiměřené znalosti, a to může poskytovat pouze prostředí pěstující vzdělání. To v dobách temna na Západě chybělo. V Byzantské říši na východě Evropy však astrologie jako předmět studia pokračovala a byla posléze přijata i v arabském světě a dál pěstována. V roce 777 založil v Bagdádu židovský učenec Jákob ben Tarik první astrologickou školu. V 9.století našlo domov v Bagdádu veškeré starověké astrologické myšlení, a to babylonské, řecké, římské, perské i egyptské
Zájem o astrologii na Západě znovu ožil za karolínské renesance.Do 12.století se astrologie na Západ opět otevřeně vrátila, obohacena o řadu arabských pojmů.

Církev zpočátku odmítala zaujmout k astrologii oficiální stanovisko, i když ji někteří teologové podezřívali z "pohanského" původu. Někteří z církevních otců, včetně sv.Augistina formálně astrologii zavrhli, ale jiní ji zas považovali za slučitelnou s vírou,a proto ji přijali. Svatý Tomáš Akvinský třeba uznával vliv planet na záležitosti lidí a snažil se smířit astrologii s křesťanskou naukou o svobodné vůli. Františkán Roger Bacon, jeden z největších vědců, jakého kdy středověk měl, byl odborníkem v mundánní astrologii, která se snaží najít vztah mezi planetárními cykly a vzorci a světovými událostmi. Církev však poznala, že astrologie má velikou moc a že její vlastní moci může snadno konkurovat. Proto ji kněží na Láodikajském koncilu (v letech 363-364n.l.) zakázala provozovat a na koncilu v Toledu pohrozila kletbou každému, kdo věří v astrologii nebo divinaci. První křesťanský císař Konstantin Veliký všem astrologům pohrozil smrtí, ačkoli sám občas astrologii využíval.

Od 12.století po dalších pět století byla i přesto evropská kultura prostoupena astrologií tak, jako jí kdysi byla prosycena kultura imperiálního Říma. Mnohá města (např. Florencie) si vydržovala svého městského astrologa, jehož funkce by se dala přirovnat třeba k dnešnímu ministru zdravotnictví. Svého astrologa měli panovníci, vládci (Jindřich I., Kateřina Medicejská, Karel IV.....) Astrologické umění v tuto dobu podporovali i někteří papežové (bylo jich minimálně 12 a najedeme mezi nimi třeba Julia II., Pavla III., Lva X., nebo Urbana VIII.)

V době byzantské renesance, jež byla paralelou ke karolínské renesanci na Západě, získávala astrologie stále větší váhu spolu s řeckou astronomií, která se vrátila, částečně prostřednictvím arabských překladů původních řeckých textů

Ke konci středověku astrologie patřila do učebních osnov na řadě evropských univerzit. Byla pokládána za nezbytnou součástí výuky lékařů k určení diagnózy a léčby nemocí. Například na univerzitě v Paříži, Miláně, Bologni, Florencii, Vídni a v Oxfordu byly zřízeny katedry astrologie, na něž usedli někteří z největších vědců své doby, jako např. Regiomontanus (profesor astrologie a astronomie ve Vídni, sepsal jedny z prvních efemerid- tabulky postavení planet)

Astrologie se dotýkala téměř všech aspektů světského i náboženského života způsoby, které byly někdy jemné a jindy nápadné a očividné. Navzdory oficiálnímu postoji církve bylo pronásledování astrologů celkem vzácné. V astrologických motivech našlo inspiraci také středověké umění. Bez znalostí jejích principů je mnoho literárních děl, staveb i uměleckých děl, která vznikla do 18.století, téměř nesrozumitelných V mnoha velkých katedrálách, jako je např. Notre Damme, katedrála v Amiens, Remeši, Cremoně či sv.Marek v Benátkách, najdeme na sochách, mozaikách, malbách, freskách symbolické postavy, které představují zvěrokruh a objevují se i v iluminovaných rukopisech a dokonce i na domácím náčiní.

Patnácté a šestnácté století bylo na Západě právem nazváno "zlatý věk astrologie". Ke konci renesance už astrologie pronikla do všech vrstev společnosti, od rolníka, který se díval do kalendáře, jak má sázet podle fází Měsíce, až po papeže a panovníky, kteří se nechali vést složitými výpočty dvorních astrologů.
Věhlasným astrologem této doby byl Luca Guarcio- byl dvorním poradcem Kateřiny Medicejské i několika papežů. V roce 1552 publikoval výklady horoskopů řady významných lidí- včetně papežů, kardinálů, knížat, umělců a učenců

Dalším významným astrologem a lékařem byl Girolamo Cardano z Milána. Lékařská astrologie v Cardanově době byla už na velmi pokročilém stupni. Velký řecký lékař a průvodce přísahy každého lékaře Hippokratés, požadoval, aby jeho žáci zvládli astrologii, protože pomáhá určit, kde je pacient nejvíce ohrožen. Považoval to za natolik důležité, že prohlásil, že "lékař, který nerozumí astrologii, je hlupák". Motto lékařské fakulty na univerzitě v Bologni znělo :"Doktor bez astrologie, je jako oko, které nevidí" V jistých ohledech byla medicína spojena s alchymií a běžné alchymické procesy byly spojovány se znameními zvěrokruhu: "Beran byl kalcinace, Býk ztuhnutí, Blíženci fixace, Rak rozpouštění, Lev vyluhování, Panna destilace, Váhy sublimace, Štír separace, Střelec usazování,Kozoroh fermentace, Vodnář zmnožování a Ryby projekce. Cardanovým protějškem v Anglii co do učenosti byl John Dee (1527). Studoval v Cambridgi, v roce 1547 se vydal na cesty do zahraničí (Nizozemí, Itálie, Francie)- Dee byl skvělý v matematice, algebře, astronomii, astrologii, zeměpisu, navigaci, alchymii i kabale. Byl přítomen u dvora krátké vlády Eduardovy, podržela si ho i Marie Tudorovna, i když proti němu bylo vznesené obvinění z čarodějnictví, a pak přešel do služeb Alžběty I. Za její vlády se Dee těšil značné královské přízni

Původně byla astrologie s astronomií jedna věda. Všichni velcí astrologové starých časů- Ptolemaios, Manilius, Firmicus Maternus atd.- byli také zdatní astronomové, a naopak, mnozí z těch, kteří se zasloužili o největší pokroky v astronomickém vědění- Mikuláš Koperník, Tycho Brahe, Johannes Kepler, Galileo Galilei a Izák Newton- měli spojení s astrologií. Koperník rozpracoval teorii, že Země se každý den otočí kolem své osy a že planety obíhají kolem Slunce, každá po své oběžné dráze. Brahe zdokonalil umění pozorovat oblohu, Kepler objevil zákony, které ovládají eliptické oběžné dráhy planet, Newton propočítal zákon univerzální gravitace, který částečně vycházel z Keplerova díla. Průkopnická práce, kterou odvedli Brahe s Keplerem, například o oběžných dráhách planet, byla prováděna právě proto, aby bylo možné získávat přesné údaje pro astrologické horoskopy. Vůči vábení astrologie nebyl ve skutečnosti zcela imunní žádný z předních průkopníků počátků moderní astronomie. Naopak, právě skutečnost, že Koperník, Brahe, Kepler a Galileo prahli po okultnu a mystice, pomáhala inspirovat jejich vědeckou práci

Astrologie zůstávala po celé Evropě v těsném spojení s vědou až do konce 17.století. V této době praktikovali astrologii vynikající astrologové Robert Fludd a William Lilly- který je považován za největšího astrologa, jaký kdy žil .

Na konci 17.století a na počátku 18.století astrologie narazila na odpor a cenzuru- astrologie byla vykázána z oxfordské univerzity, posléze ze Sorbonny a v Římě se papež chystal proti ní vydat bulu. Podobné zákazy byly brzy vyhlášeny po celé Evropě, v Německu, Maďarsku v Čechách i v dalších zemích se astrologie začínala stahovat do podzemí. V Anglii se astrologie dostala mimo zákon v roce 1736, kdy byl schválen zákon o čarodějnictví, a znovu v roce 1825 tak zvaným zákonem o potulce, který zařadil astrology do stejné kategorie jako "darebáky a obejdy". Na začátku 20.století je podobný zákon schválen v New Yorku. Tento zákon byl rozhodujícím způsobem vyzkoušen, když významná astroložka Evangeline Adamsová byla uvězněna pod záminkou pokoutného provozování nekalostí. I když Adamsová mohla snadno vyváznout jenom s malou pokutou, domáhala se soudního přelíčení. K soudu se dostavila vyzbrojena s příručkami. Důkladně soudci vyložila principy astrologie, pak doložila její praktické využití tak, že interpretovala horoskop, ačkoli nevěděla čí je. Teprve potom se ukázalo, že šlo o soudcova syna. Na soudce Johna J.Freschiho její výklad zapůsobil tak mocně, že důrazně rozhodl v její prospěch a svou promluvu ukončil slovy, že "pozvedla astrologii na důstojné místo exaktní vědy".
Moderní astrologie se začala utvářet vlivem Alana Lea a jeho hlavních žáků: Charlese E.O.Cartera, C.C. Zaina, Marca Edmunda Jonese a Dana Rudhyara. V roce 1926 založil George Llewellyn Národní astrologickou asociaci, z níž se stala Americká federace astrologů. V Anglii byla v roce 1948 založena Fakulta astrologických studií.

V tradičním astrologickém výkladu byly hvězdy chápány jako objektivní síly, které určují náš život, avšak moderní psychologická astrologie nemá tak deterministické pojetí. Chápe hvězdy spíše tak, že představují určité psychické aspekty našeho uzpůsobení, které nás směřují k určitým cílům, které v životě uskutečňujeme, nebo ke způsobu života, který vedeme. V tomto smyslu je mottem této astrologie heslo "naším osudem je náš charakter". Toto pojetí během času přijalo mnoho psychologů, kteří zjistili, že popisování různých planetárních vlivů (nebo vlivů které jednotlivé planety symbolizují) se může hodit v psychologických souvislostech. Průkopníkem astrologie na poli psychologie byl švýcarský psycholog Carl Gustav Jung. Jung ve své praxi sestavoval horoskopy svých pacientů, aby mu pomáhaly při analýze

V současné době nastává obrovský rozkvět astrologie. V řadě zemí, například v Anglii, Francii, Rusku, Německu a ve Spojených státech, se astrologie od dob renesance opět vyučuje na univerzitní úrovni. Astrologii lze studovat i ve Walesu na univerzitě v Cardiffu, ve Španělsku ji nabízí univerzita v Zaragoze, v tureckém Istanbulu je to univerzita Dogus, či v severní Indii Benáreská hinduistická univerzita.