Letní slunovrat

Letní slunovrat- Alban Hefin či Litha nebo Midsummer ( letos 21.6.v 11h14) je dobou nejdelšího dne, kdy světlo je na svém maximu, okamžik kdy Slunce vstupuje do znamení Raka.

Mírné dlouhé dny krásného léta se slavily dvanáct nocí. Bohyně všech rostlin je již v požehnaném stavu, kdy nosí plody země. Belen, bůh minulých časů, stojí na sklonku svých dnů. Završuje svou mírnou vládu. Zato Taranis, hromovládce a bůh nebes, sesílá na zem občas bouřku a déšť, aby osvěžil svou milenku, bohyni země. Zapalovaly se ohně, které posilovaly teplo a světlo letních dnů. Obřadní ohně byly z dubového dřeva a v některých oblastech se do ohňů vhazovalo devatero dřev a dokonce otýpku dřeva z loňských ohňů. Byl to čas radosti a díků. Stejně jako o májových slavnostech se oslavoval čas lásky, tančilo se kolem ohňů a skákalo se přes ně. Staří Keltové, Slované i Germáni věřili že oheň je očišťující. Skokem skrze plameny docházelo k očištění těla i duše. Zamilované páry se v těchto dnech drželi za ruce, aby předešli bolesti z rozchodu. Ohně také přinášeli plodnost polím a bohatou úrodu. Často lidé volali do plamenů "Ať vyroste len!" V těchto dnech Keltové tancovali a skákali přes ohně nazí, pouze ovinuti pásem z pelyňku nebo sporýše. Ve vlasech měli věnce ze sporýše a listů popence. Obě byliny posilovaly schopnost extáze a jasnozřivosti. Sporýš- rostlina kovářů, která se používala ke tvrzení železa, sloužila v přeneseném smyslu ke tvrzení mužského údu, což dokazuje, že letní slunovrat byl dalším svátkem plodnosti. 

Letní slunovrat je další mezihraniční doba, kdy obyvatelé nadpřirozeného světa tento svět opouštějí a vstupují do našeho světa, světa lidí. Sluneční bůh Belen byl považován za nesmrtelného a nikdo mu nemohl ublížit. Jeho matka nechala všechny bytosti přísahat, že jejímu synovi neublíží. Jenom jmelí, které rostlo na stromu světů (u Keltů je tímto názvem označován dub) pokládala za tolik nicotné, že po něm přísahu nevyžadovala. Zapomněla však, že jmelí je bytost mezi dvěma světy, nepatří ani k zemi ani k nebi a naprosto se vymyká koloběhu roku. Ohnivý bůh Lugh (Loki, Iodanach, Samhioldananach, Lahmfada) vyřezal z větvičky jmelí šíp a slunečního boha Belena porazil. Bůh Lugh je pozdějším vtělením samotného boha slunce, bohem zralého obilí a ovoce. V těchto dobách se žehnalo polím, obětovalo se bouřlivému duchu přírody, který symbolizoval sílu růstu na poli a všechny opájel svou divokou potencí. Kolem polí se zastrkávali větve jeřábu a vlčích bylin (např. prhy horské), aby se z polí nevytratila síla růstu.

Do dnešních dnů se na mnoha místech v tento svátek sbírá devatero bylin- tyto byliny se používaly v počtu devíti kusů (jejich složení bylo různé podle místa oslav): třezalka, heřmánek, plavuň, arnika, měsíček, bezový květ, řebříček, čistec, sporýš, lopuch, kmín, divizna, popenec, mochna a další. Letní slunovrat doba je typickým mezidobím, kdy se zjevují věci budoucí. Ten, kdo chce znát svou budoucnost si dává pod polštář devatero bylin a sen mu přinese poselství.

V tuto dobu druidové provádí největší ceremonii. Začíná o půlnoci v předvečer slunovratu a následuje celonoční bdění, kdy lidé sedí kolem slunovratného ohně. Noc skončí za několik hodin a s ranním rozbřeskem označí ceremonie východ slunce v jeho nejmocnějším dni. 

Zdroj: Magické rostliny Keltů, Wolf-Dieter Storl