Letní slunovrat
21.6. 2023 v 16h58 vstupuje Slunce do znamení Raka a nastává letní slunovrat.
Midsummer (Litha - letní slunovrat ): V průběhu historie lidé napříč kulturami, kontinenty a náboženstvími slavili zimní a letní slunovrat, stejně jako jarní a podzimní rovnodennost. Mírné dlouhé dny krásného léta se slavívaly dvanáct nocí. Letní slunovrat oslavou světla, života a dokončení/začátku cyklu. Slunce je na vrcholu svých sil – Slunce v astrologii symbolizuje naši základní identitu, vědomí vlastního Já- nyní se můžeme vědomě napojit na sebe sama, na svoji vlastní autentickou životní cestu.
Bohyně všech rostlin – Matka Příroda - je již v požehnaném stavu, kdy nosí plody země. Belen bůh minulých časů, stojí na sklonku svých dnů. Završuje svou mírnou vládu. Zato Taranis, hromovládce a bůh nebes, sesílá na zem občas bouřku a déšť, aby osvěžil svou milenku, bohyni země. Zapalovaly se ohně, které posilovaly teplo a světlo letních dnů. Obřadní ohně byly z dubového dřeva a v některých oblastech se do ohňů vhazovalo devatero dřev a dokonce otýpka dřeva z loňských ohňů. Byl to čas radosti a díků. Stejně jako o májových slavnostech se oslavoval čas lásky, tančilo se kolem ohňů a skákalo se přes ně. Staří Keltové věřili že oheň je očišťující. Skokem skrze plameny docházelo k očištění těla i duše. Zamilované páry se v těchto dnech drželi za ruce, aby předešli bolesti z rozchodu. Ohně také přinášeli plodnost polím a bohatou úrodu. Často lidé volali do plamenů "Ať vyroste len!" V těchto dnech Keltové tancovali a skákali přes ohně nazí, pouze ovinuti pásem z pelyňku nebo sporýše. Ve vlasech měli věnce ze sporýše a listů popence. Obě byliny posilovaly schopnost extáze a jasnozřivosti. Sporýš- rostlina kovářů, která se používala ke tvrzení železa, sloužila v přeneseném smyslu ke tvrzení mužského údu, což dokazuje, že letní slunovrat byl dalším svátkem plodnosti. Letní slunovrat je další mezihraniční doba, kdy obyvatelé nadpřirozeného světa tento svět opouštějí a vstupují do našeho světa, světa lidí. Sluneční bůh Belen je považován za nesmrtelného a nikdo mu nemohl ublížit. Jeho matka nechala všechny bytosti přísahat, že jejímu synovi neublíží. Jenom jmelí, které rostlo na stromu světů (u Keltú je tímto názvem označován dub) pokládala za tolik nicotné, že po něm přísahu nevyžadovala. Zapomněla však, že jmelí je bytost mezi dvěma světy, nepatří ani k zemi ani k nebi a naprosto se vymyká koloběhu roku. Ohnivý bůh Lugh (Loki, Iodanach, Samhioldananach, Lahmfada) vyřezal z větvičky jmelí šíp a slunečního boha Belena porazil. Bůh Lugh je pozdějším vtělením samotného boha slunce, bohem zralého obilí a ovoce. V těchto dobách se žehnalo polím, obětovalo se bouřlivému duchu přírody, který symbolizoval sílu růstu na poli a všechny opájel svou divokou potencí. Kolem polí se zastrkávali větve jeřábu a vlčích bylin (např.prhy horské), aby se z polí nevytratila síla růstu. Do dnešních dnů se na mnoha místech v tento svátek sbírá devatero bylin- tyto byliny se používaly v počtu devíti kusů (jejich složení bylo různé podle místa oslav): třezalka, heřmánek, plavuň, arnika, měsíček, bezový květ, řebříček, čistec, sporýš, lopuch, kmín, divizna, popenec, mochna a další.
Letní slunovrat doba je typickým mezidobím, kdy se zjevují věci budoucí. Ten, kdo chce znát svou budoucnost si dává pod polštář devatero bylin a sen mu přinese poselství.
Léčivé byliny mají právě o slunovratu výjimečnou moc, důvodem je, že slunce je na vrcholu sil. Tohoto okamžiku tedy můžeme tedy využít pro jejich sběr
(zdroj: magické rostliny Keltů, Wolf Dieter Storl)